Martina Víchová

„Naučím vás porozumět nejmenším dětem beze slov"

 

Co z toho našeho kluka/naší holky asi „vyroste“

Co z toho našeho kluka/naší holky asi vyroste? Jaké bude mít charakterové vlastnosti? Jak se vytváří osobnost člověka? Do jaké míry je ovlivníme naší výchovou? Jaký typ výchovy zvolit, aby nám nepřerostl přes hlavu?

Možná i vás někdy napadla jedna z výše položených otázek.

Většina nás, rodičů, si přeje, aby:

  • naše děti byly šťastné, zdravé, láskyplné, inteligentní, nezávislé, úspěšné, sami sebou,
  • si užívaly mezilidské vztahy, které je budou naplňovat a žily život plný smyslu a významu,
  • se dokázaly vcítit do nás jako stárnoucích rodičů a být nám oporou, až je budeme zase potřebovat my.

A teď se na chvilku zamyslete nad následující otázkou:

VÍTE, JAKÝ JE PRINCIP VYTVÁŘENÍ OSOBNOSTI A CHARAKTERU ČLOVĚKA?

Od pradávna se za zrcadlo principu člověka považuje strom. 

Představte si tento strom jako lidskou bytost. Jeho neviditelnými částmi jsou kořeny. Kořeny mohou být hluboké nebo mělké. Buď dodávají stromu stabilitu a jistotu, nebo při každém závanu větru dopustí, aby se strom otřásl a část listů opadala.

Kořeny představují naše vrozené vlohy, způsob naší výchovy, naplněné nebo nenaplněné instinktivní potřeby a zkušenosti.

Mozek dítěte se významně utváří  podle zkušeností v prvních letech života. Od narození je dítě velice citlivé a otevřené všem přicházejícím podnětům. Přibližně do věku pěti let dítě nasává jako houba všechno, co vidí v chování, záměrech a emocích lidí, s kterými je nejčastěji. Tyto informace netřídí, jen vstřebává a ukládá do podvědomí. A podle nich si tvoří obraz o sobě, o okolí, o celém světě.

Právě v kořenech se neviditelně skrývají stavební kameny našeho života, které se jako mozaika skládají do obrázku už od období zplození a utvářejí náš výsledný charakter.

Jenže kořeny jsou často neviditelné jak pro okolí, tak i pro nás samotné. Převážná většina vidí na dítěti jen viditelnou část stromu-KORUNU.

Koruna ukazuje charakterové vlastnosti a osobnost člověka.

Je ale zrádná v tom, že většinou vidíme jen její půlku. Buď tu, která je ozářená sluncem- přijatelné charakterové vlastnosti naší společnosti, nebo která je ve stínu. Ta charakterizuje naše stinné stránky–naší společností nepřijatelné charakterové vlastnosti.

My lidé rádi ukazujeme své dobré stránky. Vědomě, a často i zcela nevědomě skrýváme mnoho ze svého nitra. A naše stinné stránky se snažíme popírat a maskovat.

Proto je pro nás rodiče někdy velice těžké přijmout a pochopit stinné stránky našich dětí.

A TIPNĚTE SI PROČ?  🙂 …CHVÍLE K ZAMYŠLENÍ……………PAM PA DA DÁÁÁÁÁM….OPONA SE ZVEDÁ….:-D

Pokud nás stinné stránky našich dětí takříkajíc nadzvedávají ze židle  a navozují infarktové stavy, znamená to, že se týkají nás samotných. Máme je v sobě, jen jsme je nepřijali za své.

Ptáte se, jak je to možné?

Pokud u nás v období dětství byly nějaké stránky naší osobnosti odmítané, nezvládli jsme je přijmout, zpracovat a pochopit.  A tak jsme si je dali do tmy, do stínu, abychom na ně neviděli. My se je snažíme potlačovat i v dospělosti, ale ony tam jsou dál a ovlivňují nejen naše vnímání a chování, ale i vnímání a chování našich dětí.

Říká se tomu zrcadlení

V mozku každého z nás se nacházejí zrcadlové neurony, které si můžete představit jako taková odrazová sklíčka. A díky těmto sklíčkům můžeme nejen napodobovat chování druhých, ale také můžeme rezonovat s jejich pocity. Po nějaké době začneme cítit ty samé pocity, co oni.

Představte si, že přijdete ke skupince lidí, která se směje. Za chvilku zjistíte, že se usmíváte nebo pochechtáváte dřív, než se řekl vtip. A všimli jste si, že když jsme vystresovaní a nervózní, vaše děti jsou na tom podobně?

Říká se tomu emocionální nákaza. A naše děti nám často zrcadlí přesně ty vlastnosti, které my sami nechceme vidět na sobě, nedovolíme si je prožít a pochopit.

Je těžké si naše stinné stránky přiznat, ještě těžší je je přijmout a nejtěžší je jejich pochopení a zpracování. Ale pokud pochopíme, co se nám snaží říct, můžeme se s nimi naučit vycházet, aby nám byly ku prospěchu.

A to není o zrcadlových neuronech vše. Mají totiž další libůstku.

Díky nim je naše dítě schopné nejen zrcadlit druhé, ale také nasávat jejich vnitřní stavy.

Co to znamená?

NASÁVÁME DRUHÉ DO SVÉHO VLASTNÍHO VNITŘNÍHO SVĚTA.

Podle vztahů, které naše děti prožijí v dětství, si budou podvědomě vyhledávat podobné vztahy po zbytek života. Když dítě dospěje, může vytvářet stejné emoční prostředí, jaké bylo v jeho původním domově. Ve vztazích může nacházet podobné vztahy, jaké měl s matkou nebo otcem, nebo tvořit vztah, který byl mezi jeho rodiči.

Proto vývoj osobnosti našeho dítěte překvapivě začíná už u našeho životního příběhu. 

Náš životní příběh určuje naše pocity z naší minulosti, a jak události, které se staly, ovlivnily náš náhled na sebe sama a okolí.

Pokud je náš životní příběh srozumitelný, znamená to, že jsme si uvědomili, jak naše minulost ovlivnila naši přítomnost a naše současné charakterové vlastnosti.

Ale pokud náš životní příběh nepřezkoumáme a nepochopíme ho, může nás vést k tomu, že své děti budeme vychovávat nevědomě,  reaktivně a předáme jim stejné bolestné dědictví, které negativně ovlivnilo i nás.

Většina rodičů naší generace je nedosycená instinktivními potřebami z raného dětství. Během svého života jsme si vytvořili různé kompenzační mechanismy, které nám mohou bránit správně pochopit nejen naše vlastní potřeby ale i potřeby našich dětí.

„TO, CO DÍTĚ NEDOSTANE, MŮŽE ZŘÍDKA POZDĚJI SAMO DÁVAT“ P.D.JAMESOVÁ

Podporovat a rozvíjet malé dítě ve zdravém sebe-vědomí a respektujícímu přístupu k sobě samému i ostatním vyžaduje od rodičů větší zralost a vyrovnanost, než jakou má většina rodičů v naší zemi.

Když ale pochopíme smysl naší minulosti a uvědomíme si zážitky, které nás ovlivnily, můžeme se z chyb poučit a přestaneme je nevědomě předávat dál svým dětem.

Teprve pak se lépe naladíme na jejich instinktivní potřeby a signály, vytvoříme bezpečné pouto a zdravé vztahy.  Místo generační zátěže vybudujeme pro své děti dědictví milující péče, lásky a vzájemného respektu.

Proto na otázku Co z toho kluka/holky jednou vyroste odpovídám otázkami:

  • Víte, jak váš životní příběh ovlivnil váš charakter?
  • Dokážete respektovat vaše vlastní hranice a potřeby?
  • Žijete takový život, jaký jste si vysnili pro své děti?
  • Uspokojujete přirozené instinktivní potřeby svých dětí?
  • Berete ve výchově i nepřijatelné emoce a chování jako výzvu k vzájemnému růstu?

Pokud jste na některou z otázek nemohli odpovědět kladně, právě tam může později u vašich dětí být jádro pudla. Ale ani této varianty se my, nedokonalí rodiče, nemusíme obávat.

Na světě je totiž jen málo věcí, které by nešly změnit a zlepšit. Naopak, je to pro nás obrovská výzva k vzájemnému růstu. Mnohem důležitější je, jak se ke své vlastní chybě a problému postavíme.

Budeme spíše vlastní chybu ve výchovném přístupu našich dětí popírat a raději se odvolávat na cholerického prapradědečka z manželovi strany (z naší strany jsme přece všichni tak charakterově krásní), nebo si nalijeme čistého vína a začneme přemýšlet od sebe?

Výzkumné studie dlouhodobě dokazují, že pokud nabízejí rodiče dětem opakované předvídatelné zážitky, při kterých citlivě reagují na jejich emoce a potřeby, děti díky nim prospívají sociálně, emočně, fyzicky i akademicky.

Pojďme tedy společně růst s našimi dětmi a brát jejich výchovu v každém okamžiku od narození jako proces učení. Nedívejme se jen na jejich korunu, ale mrkněte vždy i na kořeny, kde je většinou skryta pravá příčina typu charakteru a osobnosti nejen našich dětí, ale i nás dospělých.

Co vše může souviset s naplněním nebo nenaplněním instinktivních potřeb se můžete dozvědět TADY.

Vaše Martina

Pokud byste si o těchto věcech chtěli přečíst podrobněji, můžete se inspirovat knihami, ze kterých jsem čerpala:

PS: Chcete se dozvědět ještě více o instinktivních potřebách? Tudy prosím. >>>

 

 

Díky své profesi dětské fyzioterapeutky jsem dostala klíč k dětskému vnímání a nalezla vášeň ve hledání souvislostí naplňování dětských potřeb. Ráda provázím rodiče vnitřním světem jejich miminka a pomáhám pochopit jeho pocity.

Napsala jsem příručku zdarma Odhalte tajemství instinktivních potřeb vašeho miminka, ve které se dozvíte, jak vnímá miminko první rok po narození a co je pro něho důležité z jeho pohledu.

Více o mně se dozvíte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *