Martina Víchová

„Ovlivněte i bez sudiček šťastný, zdravý a láskyplný život svého miminka"

Netahej se s ním, jen ať si zvykne….

„Marti, malá chce být pořád u mě. Usíná jedině se mnou. To přece není normální, já přes den nic neudělám. Když zůstane sama, tak za chvilku pláče. Přijela babička a říká: „No to si musí zvyknout Kamčo, přece jí nebudeš furt tahat. Normálně ji nech vybrečet, ona si za chvíli zvykne“. Co mám dělat? Jak jsi to měla ty? Fakt si zvykne?“

Tady jsem se zasekla. A hlava rozjela kolotoč myšlenek. Normální…co je a co není normální. Normální je nechat vybrečet? Kde se odpíchnout a najít pro toho řvoucího mimoňka důvěryhodné alibi?

Výchova by měla vycházet z opravdového pochopení vývoje dítěte, ne z rozmaru doby.

Abych vysvětlila pravou podstatu potřeb miminek, musím dojít až k jádru. Ujasnit bez příkras, kdo opravdu jsme. A my jsme zvířata

Jako každé zvíře patříme do určitých skupin, díky kterým se postupně náš druh vyvinul v dnešního člověka. V těchto určitých skupinách se sdružují zvířata s podobnými znaky a potřebami. A vědecké členění našeho druhu vypadá takto:

  • říše: živočichové,
  • kmen: strunatci,
  • podkmen: obratlovci,
  • nadtřída: čtyřnožci,
  • třída: SAVCI,
  • nadřád: placentálové,
  • řád: PRIMÁTI,
  • podřád: vyšší primáti,
  • infrařád: opice,
  • oddělení: úzkonosí,
  • nadčeleď: hominoidi,
  • podčeleď: lidé,
  • rod: ČLOVĚK,
  • druh: člověk moudrý.

No jo, savci, to je zase převratná novinka

Rejpálek podotkne: „No jo, savci, to je zase novina. Ále, podívej, jak to štěně krásně leží v pelíšku, i když tam fena není. No a to kotě, jak krásně spinká, když si šla kočka nalovit myši. A řvou? Neřvou. Vypadají nešťastně? Ani náhodou. Tak co tu ta ženská plaší. Dítě patří do postýlky a nechat pěkně do bezvědomí vyřvat, ono si za pár dní zvykne.“

Trefa. Psi a kočky patří totiž do řádu šelem a mají své instinktivní potřeby odlišné od nás primátů. Podle profesora Hassensteina mláďata psů a koček patří mezi hnízdoše, NAŠE MLÁĎATA MEZI NOŠENCE. 

Hnízdoši po narození nevidí a neslyší, mají uzavřené zvukovody. Leží si pěkně v pelíšku a mamča si v klidu loví myši nebo hrabe kosti. Jsou zticha, dokud se nevrátí. Takhle jim to naprogramovala matka příroda. Teď si říkáte, sakriš, proč nejsme hnízdoši, bylo by po problémech.

Do roku 1974, kdy profesor Hassenstein tuto teorii o nošencích přednesl, byl náš druh opravdu zařazen mezi hnízdoše a z toho také vyplývala tehdejší výchova. Ale tato  výchova nerespektovala naše druhové potřeby. A podle citátu ZVYK JE ŽELEZNÁ KOŠILE tato výchova někde přetrvává dodnes.

Nošenci jsme my, primáááti

Nošenec se nekrčí někde v hnízdě, ani neběhá hned po narození. Toto stvoření musí někdo prostě a jednoduše vzít a odnést.

Rejpálek si řekne: „No jo, ale teď už přece nežijeme v jeskyni, už se ten malej prďoch nemusí bát. Proč teda ječí, jak kdyby ho na nože brali?“

Když se poprvé člověk objevil v pláních Afriky, moc bezpečno tam asi nebylo. Kdyby maminka zanechala řvoucího mimoňka samotného a šla pro vodu, moc by jí z jejího miláčka nezbylo.

Matka příroda se musela nějak pojistit, aby náš extrémně citlivý, ale inteligentní druh, přežil. Jen naším rozumem by to nešlo, a tak nám přidala ještě obrovsky silný vztah k mláděti (za určitých předpokladů) a mláděti silnou potřebu blízkosti. 

A matka příroda tuto potřebu blízkosti hluboce zakořenila

Proto i dnes, ve 21.století, je POTŘEBA BLÍZKOSTI JEHO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ POTŘEBA. Mimčo totiž při narození netuší, do jaké doby se právě narodilo. Naprogramování mozku je pořád stejné jako u narození prvního miminka našeho druhu před 35000 lety. 

Co tím teda chce ta ženská vlastně říct?

  • první rok po narození má mozek miminka velice málo zkušeností, a tak má bezvadný fígl – instinktivní potřeby,
  • jejich uspokojení a naplnění startuje správný vývoj mozku,
  • uspokojení nebo neuspokojení těchto instinktivních potřeb má dalekosáhlé dopady na kvalitu celého života člověka,
  • a pokud žijeme i sto let, tak naplnění těchto potřeb během prvních pár let života je podle mě už slušná investice do budoucnosti.

Rejpálek naposledy štěkne: „Jasně, chápu, takže chovat a nosit za každou cenu až do výhřezu plotýnky a vytahání rukou až na zem. Dítě tahat až do nástupu na střední školu a pak si konečně lehnout a pokojně umřít.“

Tady bych citovala psychoterapeutku,paní Freibergovou, z knihy Magické roky:

„Základním principem všech metod ve stadiu raného vývoje je okamžité a plné uspokojení potřeb dítěte. Pokud bychom toto aplikovali na dvouleté dítě, vychovali bychom sobecké, silně závislé neposlušné dítě. Rozdíl je v tom, že dvouleté dítě už má o mnoho více zkušeností než miminko do jednoho roku.

Ze začátku je miminko zcela bezmocné, na nás zcela závislé a samo si není schopné pomoci. Ale jak se mění jeho schopnost sebeovládání, mění se i jeho potřeby a naše metody.“

Tak,milé maminky primátky, osušte slzy, láskyplně čapněte Vašeho řvoucího mimoňka a opakujte si pořád dokola:

  • když chce nosit a být u mě, tak se potřebuje nosit a být u mě,
  • je to jeho instinktivní potřeba,
  • má ji naprogramovanou v mozku,
  • a je moc důležité ji naplnit pro jeho budoucí život,
  • i (hlavně) v dnešní době.

Uvidíte, uleví se vám.

Vaše Martina

PS: Chcete se dozvědět ještě více o instinktivních potřebách? Tudy prosím. >>>

Profese dětské fyzioterapeutky mi odkryla tajemství o fungování mozku nejmenších dětí. Mým cílem je vymýtit neefektivní a často škodlivé strategie při péči o nejmenší děti. Učím rodiče dívat se na potřeby miminka z jeho pohledu a ladím jejich vzájemné porozumění.

Napsala jsem e-book ZDARMA Odhalte tajemství instinktivních potřeb vašeho miminka, ve kterém se dozvíte, jak vnímá miminko první rok po narození a co je pro něho důležité z jeho pohledu.

Jsem také autorkou e-booku Jak pochopit pláč miminka, ať nezblázní se maminka, který vás naučí reagovat na pláč miminka v souladu s jeho dětským očekáváním.

Více o mně se dozvíte zde >>


Připojte se do facebookové skupiny Síla dětství a naučte se porozumět nejmenším dětem beze slov i vy!
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *