Abych mohla na tuto otázku rozumně odpovědět, rozhodla jsem se dozvědět více informací o ANÁLNÍM STADIU, které trvá PŘIBLIŽNĚ OD DRUHÉHO DO TŘETÍHO ROKU ŽIVOTA DÍTĚTE.  Proto jsem se velice ráda účastnila kurzu ruské psychoterapeutky Victorii Gureevy, která s námi (nejen) toto stádium probrala velice do hloubky a pomohla pochopit souvislosti, které mohou i v dospělosti pramenit z tohoto období.

Anální stádium je v naší společnosti stále tabu a já to přičítám tomu, že málokdo z nás si zde uspokojil tyto potřeby a jejich neuspokojení na nás působí až do dospělého věku a dále jimi ovlivňujeme své děti.  

V každém stadiu dochází k uspokojení individuálních potřeb dítěte a ani zde není výjimka.

Ale jaké typy uspokojení zde dítě prožívá? 

V análním stádiu dle Victorie Gureevy nachází děti tři aspekty uspokojení.  Tyto aspekty uspokojení trvají různě dlouho, vždy záleží na individuálních potřebách každého dítěte. 

1.       ASPEKT USPOKOJENÍ

Teplé vlhko způsobené stolicí a močí, která je nalepená na zadečku a spontánní vypuzení exkremetrů. 

Každá schopnost ( tedy i vědomého vylučování během celého dne) začíná vždy smyslovým vnímáním. Proto dítě v okolí zadečku vnímá teplé vlko příjemně (na rozdíl od jiných stadií) a uspokojuje se SPONTÁNNÍM vypuzením exkrementů. Dětem je příjemné čůrat si na nohy a žívají si pocit, jak jeho tělo SAMO OD SEBE vypudí exkrement. 

Některým rodičům skutečně může činit problém vyměnit špinavou plínku, protože dítě touží setrvat v kontaktu se svými výkaly (Laura Gutmanová, Setkání ženy s vlastním stínem, str.  216)

Je důležité dodat, že tento aspekt uspokojení může trvat individuálně (někdy týdny, někdy měsíce).

K tomuto uspokojení nedojde, pokud dítě kaká a čůrá na povel rodičů nebo rodiče proces vylučování přeruší a snaží se vylučování rychle provést do nočníku. Zde tím nemyslím situaci, kdy rodič opravdu vnímá signál dítěte, kterému je nepříjemné čůrat a kakat do plínky a samo si říká o vysazení na misku či nočník (BKM – tzv. bezplenková komunikační metoda), ale o vysazování dítěte na nočník rodičem, který si přeje, aby dítě provedlo potřebu tam. 

 

2.       ASPEKT USPOKOJENÍ

Toto uspokojení je už vědomější a je spojené se stahováním svěrače a jeho následným uvolněním.

Dítě hraje hru se svěrači, které postupně dokáže více vědomě ovládat. Například zadržuje stolici a odmítá jít na nočník, aby pak za gaučem udělalo hromádku. Často si myslíme, že nám to dělá schválně, ale pro něj je to prostě jen velké uspokojení 😀 .

Já jsem se rozhodl vykonat potřebu, až jsem já uznal za vhodné“.   A šmitec 🙂

Často děti v tomto druhém aspektu uspokojení vytváří z hovínek několik tvrdých kuliček, které vypuzují postupně a rodiče se strachují,že jejich dítě trpí zácpou. Ale oni si jen zkoušejí, co jsou schopni s jejich svěrači dokázat :-).

Mnohdy děti takto úspěšně manipulují s rodiči, je proto dobré nechat dítě být a NENUTIT HO žádnými projímadly a rourkami k násilnému vylučování. Ty naopak mohou způsobit traumata v tomto stádiu, která se mohou promítat do dospělého věku. Dle Victorie Guerrevy se takto může formovat např. masochismus v dospělém věku nebo skrblení a hromadění věcí.  

Respektujme, že už takto malé dítě má možnost volby – dát nám dárek v podobě exkrementu nebo s námi chce manipulovat a potrestat nás. Otázka je proč se rozhodl, jak se rozhodl……..

3.       ASPEKT USPOKOJENÍ

Zájem o hru s produkty vyměšování.

Dítě jeho výtvor hodně (opravdu hodně) zajímá a chce ho poznat všemi smysly. Nejedná se ale jen o produkty vyměšování (uff), proto tuto potřebu uspokojí i bahno, bláto, hlína, jídlo a další přírodní věci, kterými se děti mohou kvalitně zašpinit.

Právě v análním stádiu je velice důležité, aby si dítě mohlo hrát s klacíky, kamínky, šiškami a bylo v kontaktu s přírodou (a přírodní špínou).

Je zde velké uspokojení z ROZHAZOVÁNÍ a z tzv. „SADISTICKÉ HRY„, kdy si dítě užívá zdravou agresi pomocí rozbíjení a házení předmětů.  Pokud dítě v tomto stadiu nemá možnost hlučné a hrubé hry (která ale nesmí přesahovat hranice druhých lidí), jeho přání projevovat agresi může být potlačeno. Tyto děti pak provokují rodiče v pozdějším věku a chovají se tak, aby dostali nějaký trest. Jedná se o formu masochismu, kdy dítě přitahují i v pozdějším věku situace, v nichž dojde k agresi. Asi znáte takové ty dospělé ranaře/ranařky, kteří provokují a  stačí jim velice málo k nepřiměřené agresi………. 

 

V ANÁLNÍM STÁDIU JE PROTO DŮLEŽITÉ SI UŽÍT ZDRAVOU (a zde ještě přirozenou) AGRESI.  

Dítě se v tomto období rozvíjí tvořivě, vše matlá a rádo se zašpiní.

Zde může nastat rozpor s rodičem, který si přeje, aby dítě zůstalo čisté a dítě má zase silnou potřebu se ušpinit nebo není ještě připraveno vylučovat do nočníku.  Může zde dojít k poruše důvěry typu: Já cítím uspokojení a máma (táta, babička, paní učitelka) se zlobí.

Jestliže v nás některý z těchto aspektů budí nevoli, zeptejme se nejdříve sami sebe, jaký vztah  máme ke svým výkalům, genitáliím a dolním partiím těla. (Laura Gutmanová – Setkání ženy s vlastním stínem)

NEZAPOMÍNEJME, ŽE RANÁ OMEZENÍ ZE STRANY DOSPĚLÝCH VEDOU K SILNÉMU POCITU ZKLAMÁNÍ DÍTĚTE .

Tato neuspokojená potřeba se přesouvá do podvědomí a člověk se může i v dospělosti vracet do životní etapy, kdy byl učiněn zákaz.

Často tyto děti trpí v dospělosti tzv. obsedantní kompulzivní chorobou, jsou až neuroticky čistotní, své děti často a pečlivě myjí a snaží se řídit jejich vylučovací proces.  

Příliš brzký zákaz spontánního vylučování vede dítě k popírání vjemů ze svěračů, jejichž funkce je přirozeným místem uspokojení. Dítě tedy odmítá vlastní potěšení ve prospěch potěšení svých rodičů a přitom pomalu ale jistě ztrácí „SAMO SEBE“ a tím i schopnosti SEBEOVLÁDÁNÍ A AUTOREGULACE.

Dle psychoterapeutek Viktorie Gureevy i Mona Lisy Boysen může vést předčasné posazování na nočník k pozdější přílišné pokoře a poslušnosti v dospělosti.

Na druhou stranu, pokud dítě nedostane absolutně žádný zákaz, stále zůstává malým miminkem. Tyto děti si budou těžce odpírat své uspokojení a vzrušení. A to může být také příčinou hyperaktivity.

Cílem análního stadia tedy je:

NAUČIT SE VĚDOMĚ PŘIJÍMAT A ZBAVOVAT TOHO, CO NEPOTŘEBUJI.

NAUČIT SE SEBEOVLÁDÁNÍ A AUTOREGULACI.

ODDĚLIT SE ZDRAVĚ (V SOULADU S PSYCHICKÝMI POTŘEBAMI) JEŠTĚ VÍCE OD MAMINKY.

KDY TEDY VĚDOMĚ UČIT DÍTĚ NA NOČNÍK? 

Dle Victorie Gureevy můžeme začít s vědomým nácvikem na nočník u holčiček kolem 1roku a 7 měsíců a u chlapečků kolem 1 roku a 11 měsíců, kdy je dítě motoricky i mentálně připraveno. Uvědomí si, že chce čůrat nebo kakat ještě před tím, než se vyčůrá nebo vykaká, je schopno si sundat plínku nebo tepláky, dokáže zacouvat na nočník, sednout si a provést potřebu. Dle montessori pedagogiky je dítě připraveno, pokud dokáže chodit do schodů nebo lézt po žebříku.

Poznámka: pojmem vědomé učení na nočník se nemyslí, že dítě řekne „čůrat/kakat“ nebo vydá signál a maminka letí a vysadí dítě „pasivně“ na nočník.

A JAK UČIT DÍTĚ NA NOČNÍK? 

S respektem k análnímu stádiu dítěte.

Je dobré si uvědomit, že od chvíle, kdy dítě pochopí, jak nějaká část těla funguje uplyne určitý čas, než ji také začne VĚDOMĚ ovládat. Dle Laury Gutmanové to může trvat jeden až dva roky, než dítě dosáhne neurobiologické zralosti. 

Více to rozvedu v dalším pokračování. 🙂

Vaše Martina

Komentáře

Profese dětské fyzioterapeutky mi odkryla tajemství o fungování mozku nejmenších dětí. Mým cílem je vymýtit neefektivní a často škodlivé strategie při péči o nejmenší děti. Učím rodiče dívat se na potřeby miminka z jeho pohledu a ladím jejich vzájemné porozumění. Dále radím maminkám, jak podpořit správný vývoj dítěte v souladu s jeho potřebami. Napsala jsem e-book zdarma Klíč k dětským emocím, ať předejdete nemocím, ve kterém se dozvíte, jak vnímá miminko první rok po narození a co je pro něho důležité z jeho pohledu. Jsem také autorkou e-booku Jak pochopit pláč miminka, ať nezblázní se maminka, který vás naučí reagovat na pláč miminka v souladu s jeho dětským očekáváním.

Pin It on Pinterest

Share This